Co se dá vyčíst z dosud dohledaných předků. Čísla porostou s každým nalezeným zápisem.
V širší rodině máme doloženého také legionáře Františka Poláka (*1890). Patří do vedlejší větve, proto nezvyšuje počet přímých předků v těchto statistikách.
Každý má 2 rodiče, 4 prarodiče, 8 praprarodičů… Tmavá část = doloženo matrikou, světlá = údaj od rodiny nebo pravděpodobné.
Průměr 24 let.
Co která povolání znamenala, je vysvětleno níže.
Matriky zapisovaly u každého otce „stav“ – tedy povolání a postavení ve vsi. Do zrušení poddanství v roce 1848 to přesně vypovídalo o majetku a povinnostech vůči vrchnosti. Seřazeno od nejmajetnějších po nejchudší.
Majitel celého selského gruntu (usedlosti) s polnostmi – na Moravě se velikost měřila v lánech: celoláník, pololáník, čtvrtláník. Do roku 1848 robotoval vrchnosti se svým potahem (koňmi nebo voly). Nejvážnější vrstva vesnice, z ní se volili rychtáři a konšelé.
V rodu: Jiří Polák (* 1786), Josef Polák, Václav Paulík
Starý hospodář, který předal statek dědici a „na výměnku“ si vyhradil doživotní byt (výměnek), stravu, dříví a třeba kus pole. Výměnek se zapisoval do pozemkových knih.
V rodu: Martin Polák (* 1816)
Usedlík na menší usedlosti vzniklé rozdělením panského (dvorského) pozemku – tzv. raabizací za Marie Terezie a Josefa II. Tak vznikaly i celé nové osady s německými jmény typu „…dorf“ – nejspíš i Veselá (Fröhlichsdorf) u Konice, kde žili Tilšerovi (ověřit v dějinách obce). Familiant platil vrchnosti nájem místo roboty.
V rodu: Jiří Tilšer
Pozor – nejde o pěstitele květin. Na Moravě „zahradník“ znamenal drobného usedlíka: měl chalupu se zahradou a malým kusem pole, menší než sedlák. Robotoval pěšky (ručně), bez potahu. Často si přivydělával řemeslem nebo nádenickou prací.
V rodu: Jan Polák (1865–1943), Jan Polák (1838–1915), Martin Polák (* 1816)
Vlastnil domek (chalupu), ale skoro žádnou půdu. Živil se jako nádeník, řemeslník nebo pomocník u sedláků. Proti podruhovi měl výhodu vlastní střechy nad hlavou.
V rodu: Jan Polák (1865–1943), Jan Polák (1838–1915), Antonín Bavlnka, Jiří Pospíšil, František Bureš, Josef Hradešínský, Josef Švéda
Řemeslník – porážel dobytek a prodával maso. Do roku 1859 byl organizován v cechu; na vesnici často spojoval řeznictví s malým hospodářstvím nebo hostincem.
V rodu: František Polák (* 1905)
Stavební řemeslník. Ve 20. století zedníci stavěli i panelová sídliště – typickou bytovou výstavbu 60.–80. let.
V rodu: Václav Kulich (≈1936–≈2000)
Šička oděvů – samostatně, v krejčovské dílně nebo v oděvním závodě. Ve 20. století jedno z nejčastějších ženských povolání.
V rodu: Jana Helena Kaštánková
Vozka, který se staral o koně a jezdil s povozem – často ve službách velkostatku nebo zámku („panský kočí“), jako na zámku v Dolní Rožínce. Placený námezdní zaměstnanec, obvykle s bytem v panském domě.
V rodu: Ignác Kaštánek (1878–1952)
Mladý svobodný muž ve službě u sedláka nebo na dvoře – bydlel a jedl u hospodáře, smlouva se uzavírala obvykle na rok (od Hromnic). Typický začátek života pro syny podruhů a domkářů.
V rodu: Ignác Kaštánek (1878–1952)
Svobodná žena ve službě v cizí domácnosti nebo hospodářství, za byt, stravu a malou mzdu. Ve městech i na venkově běžná životní etapa dívek z chudších rodin až do sňatku.
V rodu: Helena Šlosárová (* 1920), Josefa Vykutilová (* 1880)
Bezzemek bez vlastního domu: bydlel „v podruží“ – v pronajaté světnici v cizí chalupě. Živil se prací za mzdu u sedláků, na panském nebo jako nádeník. Nejchudší usedlá vrstva vesnice; podruhy se stávali i mladší sourozenci, kteří nezdědili grunt.
V rodu: Jan Polák (1838–1915), Ignác Kaštánek, František Vykutil, Antonín Bavlnka, František Bureš, Karel Kaštánek
Dělník najímaný na den („na den“ = nádeník) – na polní práce, stavby, v lese. Bez stálého zaměstnání a bez půdy.
V rodu: František Vykutil
Instruktor výuky řízení motorových vozidel – povolání, které se rozšířilo s masovou automobilizací po 2. světové válce.
V rodu: Miloslav Polák (1932–≈2014)
Postup rodu Poláků: sedláci na gruntu v Křemenci čp. 7 (1779–1812) → zahradník Martin (1838) → podruh Jan (1862) → domkář a zahradník v Čuníně → řezník František (1929). Takové „sestupy“ byly běžné – grunt zdědil jen jeden sourozenec, ostatní se stávali podruhy nebo odcházeli do měst.